S manželem jsme spolu 10 let, máme dvě děti, spíme už 5 let oddělené a sex máme tak jednou za tři měsíce. Po mateřské chodím do práce, pak mě další šichta čeká doma. Chlap je stará škola, nejlepší by bylo, kdybych zastávala vše a on mohl koukat na telku. To taky dělá, ale já už odmítám dělat všechno. Když mu řeknu, ze oba pracujeme stejně, tak bychom měli mít “povinnosti” 50 na 50, tak se mu to nelíbí. Občas umyje nádobí, třeba i uklidí, ale v nejbližší možné chvíli vyčte a děla ze mě neschopnou. Co s takovým chlapem? Je sice šikovný, když je něco potřeba, je pečlivý. Ale jak jde o domácnost nebo péči o děti, tak jak jsem psala výše.

Dost mi bere energii, když není doma, mám ji dost a vše mě baví, nic mi nevadí. Ale jak je doma, mám problém cokoliv udělat bez nucení, stojí mě to hodně sil. Připadá mi, že jediné, co ho zajímá, je jeho vlastní pohodlí. Ale to se zase nelíbí mně. Sdílíme společnou domácnost, takže si opravdu myslím, že by se měl taky zapojit. Jenže on mě ignoruje. Ignoruje moje názory, ignoruje to, že mě toto téma trápí. A já upřímně vůbec nevím, co mám dělat. Na začátku vztahu to bylo krásné, žádné problémy jsme neměli a všechno bylo jako v pohádce. Nosil mi snídani do postele, staral se o mě, nosil mi kytky a tyto věci a sdílení výdajů mu nedělalo problém.

Ale teď se to obrátilo a všechno je na mě. Popravdě vůbec nechápu to, proč tohle dělá. Proč se jenom rozvaluje u televize a nic ho nezajímá. Je v pohodě, ale jenom do té doby, než mu něco řeknu. Potom je z toho většinou vždycky oheň na střeše. Jsem z toho už vyčerpaná, unavená a nevím kudy kam. Nevím, jestli je normální po těch letech vztahu, že máme takovéhle problémy. Já mám pocit, že to ale normální není. Nejspíše chce, abych všechno dělala sama, ale já už to odmítám. Jsem z tohoto všeho opravdu unavená…