My lidé jsme denní tvorové. Na rozdíl například od koÄek nejsme vybaveni schopností vidÄ›t i pÅ™i nízkém svÄ›tle. OvÅ¡em vzhledem k tomu, že náš životní styl vyžaduje, abychom byli aktivní i v dobÄ›, kdy je tma, obzvláštÄ› zimÄ›, je osvÄ›tlení nezbytnÄ› nutné.

Velmi dlouho nám svÄ›tlo poskytoval oheň, aÅ¥ už ve formÄ› pochodní nebo pozdÄ›ji plynových lamp. Je samozÅ™ejmé, že tento způsob svícení nebyl nejbezpeÄnÄ›jší, a že docházelo k mnoha nehodám a požárům. Tak tomu bylo až do vynálezu žárovky v 19. století.

Žárovka pÅ™edstavovala revoluÄní vynález. Namísto ohnÄ› fungovala na principu rozžhavení drátků na vysokou teplotu, Äímž zaÄaly zářit. Musely být umístÄ›ny ve vakuu, aby se zabránilo hoÅ™ení – bez kyslíku není vznik plamenu možný. To bylo zajiÅ¡tÄ›no sklenÄ›nou bulkou, do které byly drátky umístÄ›ny a která je zároveň chránila pÅ™ed poÅ¡kozením.

Vývoj se ovšem nezastavil. Elektřina není zadarmo, a tak se hledaly možnosti výroby světelného zdroje, který by jí tolik nespotřeboval. Výsledkem tohoto bádání se stala zářivka. Jedná se obvykle o trubici, naplněnou plynem, který při vyšší teplotě svítí. Ono rozžhavení je samozřejmě prováděno elektrickým proudem.

Mezi nevýhody patří to, že díky mnohem vÄ›tšímu objemu a množství plynu oproti klasickému žárovkovému drátku trvá mnohem déle, než se dostateÄnÄ› rozžhaví tak, aby svítil plným jasem. U nÄ›kterých starších typů to může trvat až kolem deseti minut. BÄ›hem této doby samozÅ™ejmÄ› spotÅ™ebuje https://www.root.cz/clanky/tezba-bitcoinu-spotrebuje-30-twh-za-rok-jako-pul-ceska-nebo-cele-slovensko/ nejvÄ›tší množství elektÅ™iny. Jakmile dosáhne potÅ™ebné teploty, není spotÅ™eba příliÅ¡ velká.

Z tohoto je patrné, že se příliÅ¡ nehodí pro místa, kde se svítí pouze krátce a nárazovÄ›, což je také případ mnoha místností v naÅ¡ich domech. Naopak v místech s nepÅ™etržitým provozem, kde je nutné svítit neustále, jako například v nemocnicích Äi továrnách, je její využití vhodné a pomáhá zde snížit náklady za elektÅ™inu.