Po dlouhou dobu byla zdrojem umÄ›lého osvÄ›tlení žárovka. Ta se od svého vzniku prakticky vůbec nezmÄ›nila, aÅ¥ už se jedná o tvar nebo celkové provedení. To je důkazem toho, že se jednalo o skuteÄnÄ› dobrý vynález, který již nepotÅ™eboval úpravy.

Pak se však objevil nový světelný zdroj. Byla jím zářivka LightPark. Ta fungovala na poněkud jiném principu. Zatímco žárovka funguje tak, že se rozžhaví na vysokou teplotu drátek umístěný ve skleněné baňce, ve které je vakuum aby se předešlo vzniku ohně, zářivky fungují trochu jinak.

Jedná se o sklenÄ›nou trubici, naplnÄ›nou plynem Äi smÄ›sí plynů, které pÅ™i vyšší teplotÄ› vydávají svÄ›tlo. Na onu požadovanou teplotu jsou potom dostávány pomocí elektrických výbojů. Nevýhodou je, že v závislosti na objemu plynu a tedy velikosti sklenÄ›né nádoby mohlo chvíli trvat, než se dosáhlo požadované teploty a tedy i plného jasu. Obvyklá doba byla kolem deseti minut.

Výhodou však byla úspornost. Jakmile se totiž dosáhlo dané teploty, na její udržování bylo nutné už jen minimum energie, a to díky reakcím, které v plynu probíhají a které samy o sobě generují teplo. Zdálo by se tedy, že je to dobrý způsob, jak ušetřit peníze.

Přesto se v domácnostech příliš neuchytila, a to především právě kvůli dlouhé době, která byla potřeba k plnému nažhavení. Uplatnění však našla tam, kde je nutno svítit prakticky neustále, jako jsou obchody, chodby nemocnic a podobně.

AvÅ¡ak vývoj se nezastavil, a to platí i pro zářivky. Byla objevena smÄ›s plynů, která vydává jeÅ¡tÄ› více svÄ›tla. To znamenalo, že bylo možné použít k dosažení stejné svítivosti nádobu podstatnÄ› menšího objemu, Äímž se samozÅ™ejmÄ› velmi zkrátila doba, potÅ™ebná k dostateÄnému zahřátí plynů.

Bylo pak již jen otázkou Äasu, kdy budou tyto trubiÄky zahnuty do tvaru žárovky a kdy bude závit upraven tak, aby pasoval na běžný lustr. Dnes je tedy můžeme koupit prakticky v každém obchodÄ› a pomalu si získávají na pozornosti. Nahradí nÄ›kdy klasické žárovky? Uvidíme.